Křečík šedý – Cricetulus migratorius (Pallas, 1773)

Původně se vyskytoval na kulturách suchých travin, stepí a polopouští. V současnosti je rozšířen i na zemědělské půdě a dokonce i osidluje i domy. Upřednostňuje suché oblasti s řídkou vegetací a lesům a vlhkým stanovištím se raději vyhýbá (Vohralík, 1999). Potravou jsou mu zejména semena, kořeny a různé výhonky. Křečík šedý je noční hlodavec, rád a dobře hrabe. V asijském Turecku, se vyskytuje až do 2.300 m.n.m. (B. Krystufek), většina záznamů pochází z výše 1.000 m.n.m. Nejvýše položené osídlení tohoto druhu je u populace v horách Pamíru v centrální Asie až 4.300 m.n.m. (Vohralík 1999).

Současný rozsah šedé křečka sahá od východní Evropy přes Rusko a střední Asie až po Mongolsko a severozápadní Čínu (Qin, 1991; Wang, 2003; Zhang et al., 1997). Nejjižnější okraj jeho rozšíření sahá z Turecka (Krystufek a Vohralík, 2001; Osborn, 1965; Pamukoglu a Albayrak, 1996), přes Sýrii, Libanon, Izrael (Mendelssohn a Jom-Tov, 1999; Qumsiyeh, 1996) až do Jordánska; a dále přes Irák, Írán (Lay, 1967), Afghánistán (Hassinger, 1973), Pákistán (Roberts, 1977) až do severoindického svazového státu Džammú a Kašmír (Agrawal, 2000).
Byl zaznamenán i v Řecku, ale protože záznamy jsou starší než 35 let (G. Mitsain, 2007), a nově nebyl potvrzen, je v této lokalitě považován za vyhynulého. Na evropském kontinentě byl nicméně pozorován v Rusku, Bulharsku a turecké Thrákii (Mitchell-Jones et al., 1999). Na vhodných stanovištích se jedná o běžný druh. V jiných částech výskytu je méně obvyklý až vzácný (např. na Balkáně).

Křečík šedýKřečík šedý

Systematicky byl druh několikrát popsán (Gromov a Erbajeva, 1995; Mitchell-Jones et al., 1999; Niethammer, 1982). Jisté rozdíly mezi poddruhy jsou vzhledem k obrovskému území výskytu očekávatelné, popsány rozdíly mezi poddruhy isabellinus z pohoří Kopet Dag a bellicosus z ukrajinských stepí (Mezhzherin, 2001)
Cricetulus migratorius se vyskytoval v jižní Levantě  již před 80,000-70,000 lety před a zřejmě nahradil dva fosilní druhy Cricetulus (někdy označeny jako Allocricetus) magnus (před 70,000-60,000) a C. jesreelicus (nejmladší pozůstatky z doby před 120.000 roky) (Tchernov, 1992, 1994).

Příspěvek byl publikován v rubrice druhy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>