Jak se chovají vzácní hlodavci

Hlodavci na první pohled nepatří mezi nejatraktivnější chovance zoologických zahrad, přesto však v tomto řádu, který tvoří polovinu všech savčích druhů, nalezneme takové, které jsou touhou každé zoo – pro svou vzácnost nebo mimořádný způsob života. Pražská zoo jako třetí na světě nedávno rozmnožila krysy obláčkové – obří stromové hlodavce z Filipín, nebo ještě větší africké křečkomyši, ale také madagaskarské křečky, ohrožené vyhynutím. Nově tu chovají také rypoše lysé – podzemní hlodavce s fantastickou sociální organizací, která připomíná uspořádání společenstva včel nebo mravenců.

Přibližně 2 300. Tolik druhů hlodavců až dosud zoologie popsala. Znamená to, že tvoří více než čtyřicet procent všech známých druhů savců. Je to jedna z evolučně nejúspěšnějších forem života – a přece o ní dosud odborníci vědí poměrně málo – a my, laici, téměř nic …

RNDr. Pavel Brandl, PhD., kurátor chovu savců, Zoo Praha: Filipínské krysy obláčkové jsou zajímavé tím, že se velmi málo chovají v lidské péči. V současné době je najdeme jenom ve Spojených státech v zoologické zahradě v New Yorku, ve Vídni a tady u nás v Praze. Pro nás je to premiéra. S chovem jsme začali v loňském roce na podzim a nastartovali jsme velmi dobře: hned v letošním roce v lednu se narodilo první mládě, které zatím úspěšně odchováváme. Tím, že jde o druh málo chovaný a i z přírody poměrně málo známý, dozvídáme se o něm spoustu věcí, které nám neříká ani literatura. Například doba březosti, tedy základní biologický údaj – filipínští chovatelé hovoří o čtyřiceti až padesáti dnech, literatura udává rozpětí od šedesáti pěti do devadesáti pěti dnů, což je velké rozpětí – asi jako kdyby lidé byli těhotní šest až devět měsíců. Podle našich pozorování se zatím zdá, že pravda bude někde kolem těch šedesáti dnů.

Krysy obláčkové obývají pralesy na severu filipínského ostrova Luzon a jsou – podobně jako mnoho dalších druhů jedinečné filipínské fauny – ohroženy ztrátou původních biotopů.

Váží až dva a půl kilogramu a jsou tak největšími dosud známými příslušníky čeledi myšovitých, tedy skupiny hlodavců, kam patří pravé myši a krysy.

RNDr. Pavel Brandl, PhD., kurátor chovu savců, Zoo Praha: Přestože hlodavci jsou nediverzifikovanější a nejpočetnější skupina savců, nejsou pro zoologické zahrady příliš atraktivní. Běžný návštěvník je považuje za myši nebo krysy – zkrátka zvířata spíše obtížná, než zajímavá – což samozřejmě není pravda.

Hlodavci se na Zemi se objevili už krátce po pádu dinosaurů a nakonec, i když to snad na první pohled tak nevypadá, stali se jejich nástupci. Setkáme se s nimi po celém světě, ve všech typech prostředí – a všude vynikají fantastickou přizpůsobivostí, která jim umožní přežít v jakýchkoli podmínkách. Ano, tato planeta patří hlodavcům.

A přece jsou někteří z nich v nebezpečí. Tomuto druhu předpověděl počítačový model na začátku století pouhých čtyřiadvacet let existence. Vococa – křeček velký z Madagaskaru. Až do devadesátých let ho nikdo nechoval v zajetí; pak přivezl Gerald Durrell do své zoo pět zvířat, která se stala základem budoucího chovu. Pražská zahrada se podílí na projektu na vytvoření dostatečně velké pojistné populace. Jde to pomalu, protože vococa rodí jen několik mláďat za rok. To je v rozporu s naší tradiční představou o „krysách“ a jejich rozmnožovacích schopnostech. Ale hlodavci jsou ve skutečnosti ještě mnohem pestřejší a mnohotvárnější skupinou …

RNDr. Pavel Brandl, PhD., kurátor chovu savců, Zoo Praha: To velké, přerostlé morče za mnou je kapibara – vodní hlodavec, který nám předvádí jeden z extrémů diverzity hlodavčího světa. Mezi hlodavci bychom našli nejen to, co si každý představí – malou myš, krysu nebo potkana, ale také zvířata, která žijí ve vodě, v poušti i ve vzduchu.

Tento východoafrický noháč připomíná na první pohled klokana a vede také na suchých pláních východní Afriky podobný způsob života. V nebezpečí se pohybuje skoky dlouhými dva až tři metry.

Všichni hlodavci mají společné vlastně jen jedno: dva páry řezáků bez kořenů, které dorůstají po celý život a zvířata si je stále obrušují. Jsou to dokonalé nástroje pro hlodání potravy, ale také například zpracování dřeva nebo hrabání chodeb.

To je také případ hlodouna menšího z jihovýchodní Asie – podzemního hlodavce, kterého se podařilo v pražské zoo rovněž odchovat.

Další z pozoruhodných hlodavců – krysa obrovská – ve skutečnosti nepatří mezi pravé krysy a myši. Dokazují to mimo jiné obrovské lícní torby. Pro svůj vynikající čich bývá v Africe využívána k vyhledávání min. Krysy jsou stejně spolehlivé jako psi, ale vzhledem ke své nízké hmotnosti nemohou minu nešťastnou náhodou odpálit.V poslední době se krysy obrovské objevily i ve zdravotnictví: ze vzorků lidských slin dokáží diagnostikovat tuberkulózu mnohem rychleji a levněji, než laboratorní testy.

Rypoš lysý – nejpodivnější hlodavec a jeden z nejzvláštnějších savců na světě … V afrických savanách tráví celý život pod zemí, kde si buduje až tříkilometrový systém chodeb. Tam žije kolonie, tvořená i několika stovkami zvířat. Délkou života – téměř třicet let – jsou rypoši rekordmany mezi hlodavci.

RNDr. Pavel Brandl, PhD., kurátor chovu savců, Zoo Praha: Za zády nám hraje hudba; je to z toho důvodu, že rypoši lysí se neorientují zrakem, ale sluchem, vibracemi a hmatem a jsou poměrně citliví. Proto jim vytváříme konstantní zvukové pozadí – dvacet čtyři hodin denně tu hraje rádio, které tvoří jakousi zvukovou clonu. Je to vyzkoušená metodika – kamkoli na světě přijde člověk mezi rypoše lysé, tam hraje nějaké rádio …

Protože tato zvířata prakticky nemají srst a téměř žádný tělesný tuk, musejí se navzájem zahřívat a bránit tepelným ztrátám. Vyvinul se u nich rovněž jedinečný způsob hospodaření s kyslíkem, kterého je hluboko pod zemí nedostatek.

RNDr. Pavel Brandl, PhD., kurátor chovu savců, Zoo Praha: Když se na ta zvířata díváme, jsou to určitě jedni z nejbizarnějších savců; na nich není v podstatě nic normálního. Ale co je na jejich životě pod zemí určitě to nejpodivnější, je jeho sociální uspořádání.

Teprve v osmdesátých letech zoologové zjistili úžasnou věc: rypoši vytvářejí společenství, podobná těm, které jsme dosud znali jen u včel, mravenců, termitů a některých dalších druhů hmyzu. V celé kolonii se rozmnožuje jediná samice, královna, kterou oplodňuje jen několik samců. Ostatní zvířata stráví celý život jako sterilní dělníci. Tento jev, zvaný eusocialita, se ze všech obratlovců vyskytuje jen u dvou druhů rypošů. RNDr. Pavel Brandl, PhD., kurátor chovu savců, Zoo Praha: Jakým směrem se bude ubírat vývoj naší pražské kolonie, to je zatím opravdu velice těžké říci. Potřebujeme zhruba rok na to, abychom se s těmihle zvířaty naučili zacházet. Když to zvládneme, předvedeme je návštěvníkům v pavilonu Afrika zblízka, kde snažíme ukazovat různé nenápadné – noční nebo podzemní – formy afrického života.

Jan Hošek, Česká televize 14. 5. 2008

Příspěvek byl publikován v rubrice Napsali jinde. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>